Semestrální práce do předmětu 
Technologie počítačových sítí

Konfigurace DHCP

Martin Drlík, drl000
    Pavel Němec, nem114
Leden 2004

Úvod do problematiky

1. 
   Protokol DHCP (dynamic host configuration protocol – protokol dynamického přidělování adres) je používán jako alternativa k manuálnímu nastavování IP adres klientům administrátorem. Zmenšuje se tak možnost výskytu chyb při ručním nastavení IP adres a zároveň mohou být klientům předány další související konfigurační údaje sítě (options), k níž jsou připojeni. DHCP dotazy jsou posílány klienty jako broadcasty do celého segmentu sítě. Jeli na segmetnu spuštěn DHCP server, tento po zachycení paketu odpoví na dhcp požadavek.

2. Konfigurace DHCP serveru
   
   

   DHCP server je aplikace, která běží jako démon na portu 67 nad UDP protokolem. Čte na stanoveném rozhraní broadcasty.
   Konfigurace serveru je uložena v souboru dhcpd.conf . (standardně uložen v adresáři /etc). Při startu je načten tento soubor a možné adresy jsou uloženy v paměti. Požádá-li klient o IP adresu, server rezervuje pro tohoto klienta adresu (pronájem adres). Každý pronájem adresy je jen na určitou dobu, nastavené v konfiguračním souboru. Předtím, než uplyne doba ukončení pronájmu adresy, musí klient znovu žádat o prodloužení (renew - viz. manuálové stránky) doby pronájmu adresy. Po vypršrní této lhůty již může přidělit server danou adresu jiné stanici.
   
   Dalším důležitým souborem je dhcpd.leases (standardně uložen v adresáři /var/state/dhcp/dhcpd.leases)
   Záznamy o pronájmu adres jsou ukládáy do souboru dhcpd.leases, což umožňuje v případě restartu, nebo chyby systému zjistit, jaké adresy byly přidělené konkrétním stanicím a zajistit tak bezproblémový chod sítě. Po startu serveru je nejříve načten konfigurační soubor dhcpd.conf a následně soubor dhcpd.leases. Data z něj jsou zavedena do paměti a sever může pokračovat aniž by uživatel zpozoroval že došlo např. k restartu serveru.
   Server obvykle přiděluje totožným stanicím ip adresu, jakou měly při předchozích pronájmech. Nový pronájem je přidán na konec souboru. Aby soubor nebyl příliš velký, čas od času je vytvořen nový soubor a původní soubor je uložen do souboru dhcpd.leases~ 

Konfigurační soubor dhcpd.conf

Konfigurační soubor je case-insensitive, komentáře začínají znakem „#“ a končí koncem řádku.
Soubor se skládá ze dvou hlavních částí – parametrů a deklarací. Parametry vyjadřují „ jak co dělat“ (doba pronájmu adresy, paramety, které lze předat klientům, … ). Deklarace jsou určeny k popisu topologie sítě, klientů nebo množiny parametrů množině deklarací.

příklad

subnet definuje síť pro jejímž klientům dhcp server přiděluje adresy. (zde se jedná o síť 239.252.197.0).
range (range, obor ) - rozsah adres spravovaných serverem. Rozsahů může být více než jeden.
default-lease-time – standardní doba pronájmu adresy.
max-lease-time – maximální doba pronájmu adresy.

položky option
subnet-mask – broadcastová adresa
routers – výchozí brána, většinou router do internetu
domain-name-servers – servery DNS, může jich být i více.
domain-name – doména, do které opčítač náleží

Další možností je nastavit danému hostu přímo adresu - staticky.

Podpora BootP

	Protokol BOOTP slouží k předání síťových informací klientům. 
	Protokol je definován v RFC 951. Iniciálním portem je bootpc(host)-68 a cílovým 
	portem je bootps(server)-67. Vse je nad UDP. 
	Server obdrží pomocí broadcastu MAC adresu klienta, 
	kterou začne vyhledávat ve své databázi. Pokud ji v databázi najde, bude schopen 
	vrátit klientovi jeho IP adresu, masku sítě a bránu. 
	Databáze BOOTP serveru je jednoduchý textový soubor (BOOTPTAB) s následujícím formátem: 

	   devicename: \			
	   sm=subnet mask: \		#maska sítě
	   gw=gateway: \		#brána
	   ht=hardware type: \		#typ hardware- ethernet nebo Token
					#Ring
	   bf=bootfile path: \		#cesta k bootovacímu souboru
	   ha=hardware (mac) address: \ #MAC adresa klienta
	   ip=ip address: \		#přidělená IP adresa